Choď na obsah Choď na menu
 


W. Sakharow : České legie na Sibiři

17. 1. 2010

ilustračné foto

zdroj:internet

Za mého dětství v době první republiky nás učili, že za naši svobodu musíme být vděčni prezidentu Masarykovi, vlastencům ze Sokola a hlavně hrdinnému boji legionářů. Brzo mne oslavy bitvy u Zborova, narozenin "tatíčka osvoboditele" a podobné báchorky přestaly bavit a o legie jsem se už nezajímal. Pro mne tehdy anabáze na Sibiři byla dávnou historií, nečetl jsem ani Medka, ani Koptu, nevím, jak to tehdy skutečně bylo ; dostávám se k tomu až teď.

Za okupace jsme dostali korespondenční lístek ze zajateckého tábora v Německu, na kterém nám neznámý Ukrajinec drobným písmem popisoval, jak se s nimi zachází, jak strašný mají hlad a prosil o zaslání trochu chleba. Nesrovnatelné se situací čs. zajatců v Rusku 1917. Za překladem jsem zašel k bývalému legionáři, měl pěkný statek asi 100 metrů od nás.

Přečtěte si v následujících odstavcích krátký obsah knihy, kterou Masarykova vláda zakázala, ačkoliv nikdy se nepokusila vyvrátit fakta, v ní vylíčená. Autorem je Lt.Gen. W. von Sakharow, vyšla v němčině (Die tschechischen Legionen in Sibirien).

 

Brzo po začátku války byl v Rusku založen český prapor. Následkem přílivu českých dezertérů, r. 1916 z praporu se stal pluk a ještě v tom roce brigáda. Na jaře 1918 už to byla armáda s 50 tisíci vojáky.

 Podle příkazu Masaryka, který se nacházel v Rusku od května 1917 do dubna 1918 a byl ve spojení s bolševiky, všichni čs. zajatci se stávali automaticky legionářemi ve službě Rusku. Ruská národní armáda na ně hleděla s nedůvěrou, podle přísloví "zrádcem jednou - zrádcem vždy". 

Tou dobou ruská armáda dobyla už Irkutsk, Omsk, Čeljabinsk, Ufu a Samaru. Pokud ruská vojska vítězila nad rudými, bolševický tisk vždy připisoval vítězství Čechům, kteří ve skutečnosti s bílými neměli žádné styky. Bílá armáda je nechávala na pokoji, protože uznávala jejich status zajatců. 

Češi táhli za bílými směrem na západ a kradli co se dalo. Rabovali vše možné, lékárnou počínaje, knihovnou v Permi konče. Byli v tom mistry. Špatně obutí a lehce oblečení carští vojáci s nenávistí a zlostí vzpomínají na otřesný pohled na elegantní Čechy, fintící před nimi v nových amerických uniformách a holinkách. Když se velitel bílých na ně obrátil s žádostí o pomoc proti bolševikům, český náčelník odpověděl: "naším úkolem je pouze železnice". V týlu Češi chránili nakradené zboží dvojnásob bedlivě. Nahromadili celé sklady vojenského obleku, zbraní, munice, civilního oblečení, proviantu, obuvi, všechmožných věcí a celá stáda ukradeného skotu. Jen léků nakradli za 3 miliony zlatých rublů, kaučuku za 40 milionů zlatých rublů. Měli též obrovské zásoby mědi, zabrané v Čurenšenských dolech. Část těchto zásob byla výhodně prodána na místě a část byla dopravena vlaky do Čech (!!)

Češi měli ohromné množství lokomotiv a víc jak 20.000 vagonů. Mohli je použít a odjet domů? Jistěže mohli, ale o to jim už nešlo. Pomocí těch lokomotiv a vagonů "Čechoslováci" sbírali a vozili za sebou své trofeje. 18. listopadu 1918 generál Kolčak byl jmenován Vrchním správcem Sibiře se štábem v Omsku. Tehdy se rozhodl udělat konec českému loupežnictví, což Čechy úplně vyvedlo z příčetnosti. Začali se rvát s kolčakovci a nakonec vydali Kolčaka bolševikům, kteří ho zastřelili. Skirjanov napsal: Hlava Kolčaka byla cenou za volný průjezd Čechů. 

Kolčakova armáda konfiskovala bolševikům 30 vagonů carského zlata, které měl Trocký připravené k zaslání do Ameriky. Češi se o tom doslechli a náčelník štábu ruské armády po příjezdu do Irkutsku zjistil, že jeden vagon, plný pětirublových zlatých mincí, Češi zcela vykradli. Kromě toho, Češi uloupili ještě 8 milionů zlatých rublů u generála Skipetrova, když v Irkutsku napadli na jeho vlak. Připravovali se ukrást všech 30 vagonů zlata, ale bolševici a Amerikáni jim v tom zabránili. Před odjezdem z Irkutsku Češi vyplenili budovu Státní banky a z místního eráru odvezli všechny stroje na tisknutí peněz. Bankovky byly narvány do pytlů a poslány speciálním vlakem na východ. Tehdy měli Češi mnohem více vlaků, než měl Trocký. Během cesty do Vladivostoku, Češi tiskli ruské peníze dnem i nocí. Hlavně tisícirublové bankovky. 

Jak divoká horda barbarů, Češi okrádali každý vlak, s kterým se cestou setkávali, a konfiskovali lokomotivy. To vedlo k úplné paralyze železniční dopravy, veškerá doprava na východ od Tomska stála a jiná nebyla. Češi tvrdí, že doprava stála sama od sebe. Ale byli to oni, kteří schválně zablokovali železniční dopravu, aby mohli krást. Dvacet tisíc jejich vagonů představovalo nepřetržitě jedoucí nekonečný ešelón. Nadarmo ruské ešelóny raněných žádaly o pomoc. Neměli sebemenší šanci hnout se z vedlejších kolejí. Roku 1918 každým dnem se ochlazovalo. Ženy, děti, ranění, nikdo nemohl dojet na místo určení, kvůli Čechům zůstali stát. Zima nastupovala, neměli co jíst, neměli teplé oblečení, neměli nic. A sehnat nebylo kde. Desítky tisíc Rusů, hladových, polonahých, nemocných, odsouzených umírat na železniční trati, zatímco jelo kolem 50 tisíc vykrmených, zhýčkaných Čechů, starající se jen o ochranu svého bohatství...

Smrt kosila nebohé lidi každým dnem. Pomaloučku utichaly výkřiky o pomoc matek i dětí. Očividný svědek situace na stanici Tajgo pod Omskem napsal : "Budiž prokleti Češi za jejich satanské zločiny proti Rusům." 

V Chabarovsku Češi vyvlekli orchestr hrajících sudetských Němců přímo z restaurace a tloukli je. Rusové se pokusili je uklidnit, že orchestr je poslán od Červeného kříže. Češi jim odpověděli: Držte hubu, nebo vás také zastřelíme. Hudebníků se zeptali: Kdo z vás chce se stát Čechem? - Mlčení. Celý orchestr byl na místě postřílen. Vedoucí švýcarské mise Červeného kříže uvedl, že v lágru zajatých "Vojennyj Gorodok" Češi zastřelili 18 Maďarů. Herr Diding, švédský reprezentant Červeného kříže, řekl: To, jak Češi jednali s Němci, zajatci ze stejné armády, je nejhnusnější válečný zločin v historii lidstva. Veškeré vagony až do Vladivostoku byly od Čechů rekvizírované až do chvíle, dokud neodpluli. Vagony po nich zůstaly holé, servali a odnesli vše : zrcadla, kliky, koberce. 

Ve Vladivostoku se také hezky vyznamenali. Dokonce dům dánského konsula pana Havardo byl vykraden. Než čeští vojáci upadli do zajetí, měli hlad a byla jim zima. Domů se vraceli nasyceni a bohatí. Přetíženi ruským zlatem, drahocennostmi a uměleckými předměty v množství, jaké nelze popsat. Do Prahy se vraceli hrdinové.

Nelze spočítat, kolik si Češi nakradli. Hrubým odhadem, šlo o mnoho, mnoho set milionů rublů ve zlatě. Bolševická vláda Trockého poslala židu M. Kovalevskému, vedoucímu celnice ve Vladivostoku, následující telegram: Za zásluhy Rusku, Čechům se dovoluje projít přes hranice bez celní prohlídky a odvézt vše, co se nachází v jejich držení a bez jakéhokoliv omezení. Mají právo vzít s sebou co chtějí. Jak dojemná starost o Čechy ! Třicet osm ohromných parníků potřebovali Češi na odvezení všeho, co v Rusku nakradli. Před odplutím, k českému generálu Syrovému přišel člověk, ruská ordonance, a předal mu balíček. V balíčku bylo 30 mincí ze stříbra. Doprovodná cedulka hlásala: Generálu Syrovému, veliteli české armády. Důstojníci a vojíni Iževského a Votkinského pluku vám zasílají těchto Třicet Stříbrných, jako cenu za krev a zradu. Generál Hooks, anglický representant, vzpomíná na nápisy na plotech: "Ať zhynou Češi, Bože spas Rusko!" Ostatně už dávno tam nazývali Čechoslováky - Čechosobákami (čechopsi). Doma Čechoslováky vítali jako národní hrdiny. Svým zlatem a nakradeným bohatstvím Češi vnesli ohromný vklad pro založení nezávislého státu po Versailské konferenci r. 1919 a pro zvolení prvního prezidenta, kterým se stal nijak náhodou český žid Tomáš Masaryk.

 Díky ohromnému bohatství, čeští legionáři založili vlastní banku-úschovnu Legiobanku, v které měl v trezoru každý legionář veliký sejf. Banka vlastnila několik masivních budov s četnými ocelovými sejfy. Počáteční kapitál banky byl 70 milionů korun ve zlatě.

Pouze u jednoho z těch 50 tisíc Čechů se hnulo svědomí a zastřelil se. Byl to plukovník Švec. V dopise, který našli po jeho smrti, píše: "Nemohu přežít tu hanbu, která pokryla naši armádu. To nejlepší, co jsme měli, naši čest, jsme zničili." Nebýt Čechů, Rusové by se dokázali vyrovnat s importovaným bolševizmem, avšak zrádný úder do zad zničil všechny ruské naděje. Tento Kainův zločin byl uskutečněn na Sibiři, kde operovala ruská národní armáda. České zrádcovství nikdy nebude zapomenuto. Hanba Čechů je nesmytelná.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.