Choď na obsah Choď na menu
 


TV NOVA / CET21

6. 11. 2012

Nadvláda Židů mýtus ?

 

http://www.arts.gla.ac.uk/slavonic/staff/NOVAhist.html

Strucna historie projektu TV NOVA

Licenci k vysilani komercni televize ziskala v roce 1993 spolecnost s rucenim omezenym CET 21. Tehdy mela pet spolecniku: Petera Krsaka, Petera Huncika, Fedora Gala, Josefa Alana a Vlastimila Venclika. „Projekt byl podobny televizi, pro kterou jsme s Huncikem v roce 1992 dostali licenci na Slovensku," rika Peter Krsak. Zkratka CET 21 znamena anglicky nazev prelozeny jako Stredoevropska televize pro 21. stoleti.

Sam Krsak se oznacuje za cloveka, ktery do projektu privedl Fedora Gala. „Prave se prestehoval do Prahy a bydlel pres ulici od meho domu. Chtel jsem, aby neco delal," rika Krsak.

Fedor Gal si vsak celou zalezitost pamatuje jinak: „Krsak a Huncik se spolu poprve videli v mem prazskem byte. Huncik prave prijel ze Slovenska a vypravel o Americanovi, ktery chce ve vychodni Evrope investovat do televizniho vysilani. Tehdy nas poprve napadlo uchazet se v Ceske republice o televizni licenci," rika. Zminenym Americanem byl Mark Palmer, nekdejsi diplomat a spolecnik firmy CEDC, pozdeji prejmenovane na CME. Teprve pozdeji pripravili podle Gala Huncik a Krsak projekt televizniho vysilani pro Slovensko.

Zelezny na scene

Gal se pak obratil na sveho kolegu sociologa Josefa Alana a pozadal ho o ucast na priprave nove televizni stanice. „Do CET 21 jsme pribrali jeste rezisera Venclika, protoze se nam zdalo, ze je to ten spravny tvurci clovek," vzpomina dale Krsak, „jenze na priprave projektu se pozdeji vubec nepodilel."

Fedor Gal tvrdi, ze televizi pripravovali vsichni spolecnici. „Kazdy z nas vypracoval navrhy, o kterych jsme pak diskutovali," rika. Konecnou verzi projektu pripravil
jediny clovek, muz, ktereho privedl Peter Krsak. Nebyl to nikdo jiny nez Vladimir
Zelezny.

„Drive mi Zelezny pomahal s pripravou scenaru, a tak jsem chtel, aby se postaral o jazykovou stranku projektu," vysvetluje Krsak, ktery se do Prahy pristehoval pred dvaceti lety ze Slovenska.

„Zelezny dostal vsechny nase podklady a projekt vypracoval. Vedel z nas o komercni televizi nejvic," doplnuje Gal.

Pracovity reditel

Mezi spolecniky CET 21 si Zelezny rychle ziskal duveru pro svou pracovitost. Verili mu natolik, ze ho dokonce poverili obhajobou sveho projektu pred Radou pro televizni a rozhlasove vysilani, ktera licenci udelovala.

Zelezny si vsak delal pratele take na strane americkeho investora projektu, kterym byla spolecnost CME. „Mozna je to tim, ze umi vyborne anglicky, ale take je treba dodat, ze Zelezny ma kultivovany projev pri jednani a dokaze si rychle ziskat duveru," rika reziser Krsak.

Pri rozhodovani o rediteli nove televize uz nebyly zadne pochybnosti: Vladimir Zelezny. V te dobe take Zelezny ziskal sestinovy podil v CET 21. „Souhlasili jsme s jeho pribranim do projektu, pokud bude dodrzovat gentlemanskou dohodu, ze vsechna rozhodnuti o budoucnosti televize budou prijimana kolektivni dohodou. Nechteli jsme se dostat do situace, kdy si budou spolecnici navzajem podrazet nohy," vzpomina Krsak a dodava: „V pripade Zelezneho jsme vsak udelali chybu."

Nejen pro intelektualy

Kdyz se stal Zelezny spolecnikem CET 21, zacal usilovat o kontrolu nad televizi, ktera se rychle stala nejuspesnejsi komercni stanici v postkomunisticke Evrope. Projekt se vsak na hony vzdalil puvodnim predstavam. Jeste v unoru 1993 tvrdil Peter Krsak v rozhovoru pro Telegraf, ze CET 21 se chce „spoluucastnit snah evropskych producentu o zastaveni expanze americkych komplexu casto nevalne urovne". Nyni priznava, ze NOVA siri presne ty porady, proti kterym se mela postavit. A tady vznika zasadni rozpor mezi Krsakem a Zeleznym.

Zatimco zbyli spolecnici chteji sve podily bud zcela, nebo alespon zcasti odprodat Vladimiru Zeleznemu, Krsak tak ucinit nehodla. Podle svych slov chce, aby televize NOVA vysilala to, k cemu se v projektu zavazala.

Fedor Gal naproti tomu prodava cely podil v CET 21. „Pred ctyrmi roky bylo zakladani televize dobrodruzstvim. Jako mensinovy podilnik uspesne komercni televize uz zadne dobrodruzstvi nezazivam," vysvetluje svuj postoj. Ziskane desitky milionu korun hodla pouzit ve svem novem nakladatelstvi.

Televizi NOVA povazuje Gal v porovnani se svetovym prumerem za „velmi slusnou komercni stanici", ktera nevysila a ani nemuze vysilat jen pro intelektualy. -(jap)- *

 

 

 

Vladimír Železný foto:http://www.mediashow.cz/ 

 

   

 

 

http://aktualne.atlas.sk/fedor-gal-na-sude-s-tv-nova-som-nechcel-mat-nic/zahranicie/europa/

Fedor Gál na súde: S TV Nova som nechcel mať nič

foto: http://dokofilm.sk    Fedor Gál (1990)

 

 

9.1.2008 01:11 Veronika Suchá, Aktuálně.cz

Praha - Na súde s "otcami" televízie Nova prišiel rad na výpoveď ponovembrového politika a sociológa Fedora Gála. 

Po Vladimírovi Železnom je to najznámejšia tvár procesu, v ktorom štát obviňuje bývalých vlastníkov spoločnosti CET 21, že pri predaji tejto firmy pripravili štátnu pokladnicu o viac ako 38 miliónov korún.

Čítajte: Zakladatelia TV Nova stoja pred súdom za únik miliónov

"Nechcel som mať s televíziou Nova už nič spoločné. Boli sme len bezvýznamným apendixom, ktorý nemal na fungovanie televízie žiadny vplyv," vysvetľoval Gál pred súdom, prečo sa rozhodol zbaviť svojej časti CET 21.

Fiktívna spoločnosť na vlastné príjmy

Obžaloba viní Gála aj ďalších bývalých vlastníkov CET 21 (spoločnosť, ktorá držala licenciu na vysielanie Novy), že miesto toho, aby transparentne predali podiely v CET 21, s.r.o., a príjmy z toho zdanili, založili fiktívnu spoločnosť CET 21 a.s. a vyrovnali sa pomocou podielov z nej. Príjmy z akcií sú totiž oslobodené od daní.

Konkrétne Gál si tak mal podľa obžaloby prísť približne na 21 miliónov slovenských korún. Gál na súde rozhodne poprel, že by akciová spoločnosť bola len zásterkou pre daňový únik. "Pre americkú CME to bola jedna z ciest, ako sa dostať k licencii," povedal.

Železný: Nemal som žiaden vplyv

Zatiaľ čo Vladimír Železný tvrdí, že na transakciu s akciami nemal vplyv, ostatní obžalovaní si naopak myslia, že všetko dohodol s "Američanmi".

"My sme k nim vôbec nemali prístup. Nemohli sme ani do budovy televízie," uviedol Fedor Gál. Jediné, na čom sa všetci zhodnú, že obžalovaný by mal byť aj staronový majiteľ Novy - CME, kde plán predaja vznikol.

Podľa právnika Romana Kvasnicu, ktorý zastupuje okrem Gála aj Vlastimila Venclíka, Petra Hunčíka a Josefa Alána, je takáto konštrukcia nezmyselná.

"Neviem si predstaviť, že by CME vymýšľala pre mojich klientov nejaké daňové úniky. Prečo by to robili?" povedal portálu Aktuálne.cz Kvasnica.

Prečo ale CME požičala Železnému viac ako päť miliónov dolárov na nákup akcií firmy, ktorá mala len základné imanie a nevlastnila licenciu na vysielanie Novy?

"My sme so CME podpísali opčnú zmluvu, ktorá nás zaväzovala konať, tak ako povie CME, a to aj v prípade podielov v spoločnosti CET 21, s.r.o. Sankcie za toto porušenie boli v miliardách dolárov," povedal súdu Fedor Gál. 

Na valnom zhromaždení, ktoré nasledovalo niekoľko mesiacov po zmienenej transakcii s akciami, ostatní majitelia previedli na Železného viac ako 43 percent obchodného podielu v CET 21, s.r.o.

Napätie na súde: Vedľa Železného nechceli ani sedieť

Gál aj ďalší traja bývalí vlastníci CET 21 vidia za všetkým snahu Vladimíra Železného a právnika Aleša Rozehnala o osobný prospech.

Napätie a zlé vzťahy medzi nimi sú zrejmé aj zo správania sa v súdnej sieni. Režisér Vlastimil Venclík v svojej výpovedi uviedol, že by mal problém sedieť vedľa Železného na lavici obžalovaných.

 

 

 

 

 

 

http://www.louc.cz/02/780813a.html

Když se ego potká s egem
K rozhovoru s Petrem Hunčíkem v týdeníku Euro

"Diagnózu všech partnerů znám" je titulek rozhovoru ve včerejším vydání týdeníku Euro, ve kterém Peter Hunčík, jeden ze zakladatelů společnosti CET 21, podává svědectví o historii vzniku televize Nova a také o pozadí konfliktů s ní spjatých.

Jak to bývá u aktivních účastníků událostí často zvykem, jde o svědectví subjektivně zabarvená, navíc nepřesná až zavádějící. Aniž bych chtěl snižovat informační hodnotu otištěného interview, domnívám se, že jeho autor (István Lékó) nesplnil svoji úlohu žurnalisty v tom, že by subjektivitu Hunčíkovy výpovědi korigoval, případně jím prezentovaná fakta uváděl do souvislostí.

S odzbrojující upřímností se zde Hunčík přiznává k tomu, že "finančníkům bylo jasné, že televizi nerozumím, ale měl jsem pověst velkého kouzelníka, který umí zařídit licence." A právě líčení toho, jak Hunčík ty licence ještě jako Havlův poradce "zařizoval", je dosti nepřehledné a nepřesné.

Například se nedozvíme, zda projekt, který Kršák s Hunčíkem diktovali na Pražském hradě v lednu 1992 sekretářce do stroje (viz text rozhovoru), byl projektem pro licenci na frekvence slovenské ókátrojky TA3, nebo projektem pro licenci na české frekvence bývalého federálního programu F1. 

Začněme u Hunčíkova výkladu "privatizace třetího kanálu slovenské televize". Abychom pochopili, o jaký kanál šlo, je třeba znát souvislosti. V roce 1990 federální vláda předala vysílací frekvence, na nichž se od roku 1983 retransloval program ústřední sovětské televize TSS, tehdy ještě státní Československé televizi.

A tak 14. května 1990 spatřil světlo světa v Československu nový program OK3 (třetí, otevřený kanál), který vysílal mix volných satelitních programů a který sice nebyl celoplošný, ale mohli ho sledovat obyvatelé větších měst federace. O rok později, 6. července 1991, se Slovenská televízia rozhodla převzít slovenské vysílače OK3 do vlastní správy, čímž vznikla slovenská varianta koktejlu zahraničních satelitů s názvem TA3 (Tatry). Tomuto rozhodnutí předcházelo přijetí federálního kompetenčního zákona 136/91 (březen1991) a ustavení samostatné Slovenskej televízie (květen 1991).

Priority mediální politiky v Česku a na Slovensku byly tehdy rozdílné. Zatímco v České republice se veškeré úsilí soustřeďovalo na rušení monopolu ČST a ČSRo a na příchod nových soukromých vysílatelů, na Slovensku dostalo přednost zakládání vlastních veřejnoprávních médií. Jestliže v Česku už v roce 1991 vysílalo více než tucet soukromých rozhlasových stanic, pak na Slovensku místní vláda po volbách v červnu 1990 zastavila vydávání jakýchkoli licencí a ponechala v provozu jen dvě rádia se zahraničním kapitálem (Radio FUN a CD International), kterým se podařilo proniknout do éteru v době porevolučních zmatků. 

Odpůrcem soukromého vysílání byl zvláště Ján Čarnogurský, původně místopředseda, po odstranění Vladimíra Mečiara v dubnu 1991 předseda slovenské vlády. Odmítavý postoj Čarnogurského vlády se však pronikavě změnil na jaře roku 1992, když už bylo jasné, že červnové parlamentní volby na Slovensku vyhraje Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Vládní komise urychleně přiděluje hned několik rozhlasových licencí a také licenci televizní na frekvence programu TA3, o které se zmiňuje Hunčík.

Kolem té licence bylo mnoho nejasností, ale zcela určitě ji nedostala CET 21 jako předchůdce držitele licence pro vysílání Novy, jak Hunčík tvrdí. Zahraniční prameny (zpráva Helsinského výboru) uvádějí, že šlo o mezinárodní konsorcium více společností. Tuto tezi potvrzuje i jiný zahraniční pramen. Marcela Košťálová v občasníku KMIT (jaro/léto 1994) uvádí, že licenci dostaly dvě společnosti: Perfects (Hunčík, CEDC, Palmer a další) a dále Medium 5 (zřejmě onen Otto Bartoň, kterého Hunčík zmiňuje) se zdůvodněním, "že jedna spoločnosť má dobré programové a druhá zasa technické zázemie, preto by sa mali dať dokopy."

2.-3. června 1992 se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil v Česku Klaus (ODS) a na Slovensku Mečiar (HZDS), čímž se nastartoval proces rozpadu federace. O tři týdny později 29. června Slovenská televízia přestává participovat na federálním Deníku v 19.30, před který na druhém programu předsazuje v 19.00 vlastní "Spravodajstvo STV".

Přidělenou televizní licenci Mečiarova vláda sice respektovala, ale už 1. července Slovenská televízia přestala sestavovat program TA3. Zrnění, přerušované občas retranslací volného satelitního programu ScreenSport, mělo zřejmě před veřejností demonstrovat neschopnost nových majitelů licence vysílat na přidělených frekvencích. Licence tedy nezanikla v listopadu 1992 "kvůli údajným formálním pochybením", ale především proto, že Hunčík a spol. nebyli schopni vysílat, jak v projektu slibovali. Košťálová ve KMITu navíc tvrdí, že "na jar 1993 obe spoločnosti defintívne vyhlásili, že ďalej nie sú schopné spolupracovať a radšej se licencie vzdávajú."

Historii licence Novy uvádí Hunčík takto: "Markovi jsem řekl, že na Slovensku to nevyšlo, zkusme tedy získat licenci v Česku, kde v lednu 1993 začal tendr." Hunčík se ovšem mýlí, když říká, že tendr na televizní licenci v ČR začal v lednu 1993. Tendr byl vyhlášen už v roce 1992 a v lednu se už udělovala licence. Rada ČR pro R a TV vysílání hlasovala o licenci 30. ledna 1993 a oficiálně ji vydala 9. února 1993.

Hunčík dále pokračuje:" S Kršákem jsme se rozhodli, že najdeme spojence v Praze (…) Fedor Gál řekl, že se přidá a bude dělat sociologickou část. Navrhoval ještě Josefa Alána a Vlastimila Venclíka. Měli jsme tým pěti velmi chytrých chlapů, ale zjistili jsme, že nemáme odborníka na televizi. Kdo z toho udělá televizi, ptali jsme se. Kršák řekl, že Vovka."

Dále následuje líčení historie, podle níž se celý další vývoj odehrál v režii Američanů a Vladimíra Železného, zatímco "CET 21 se octla trochu v ofsajdu". Hunčík zde tedy naznačuje: my nic, my muzikanti, to všechno ten zlý Vovka. My jsme přece byli ta "skupina paličatých intelektuálů, která stále dokola opakovala, že chce jinou televizi." Licenci Hunčík nevrátil, protože "nebylo lehké z ní jen tak odejít." Železný "sliboval hory doly (..) to jsme poslouchali půldruhého roku, až jsme nakonec zjistili, že ze slibů nebude nic."

Pozoruhodná je pasáž o tom, jak Hunčík a jeho partneři podpořili Železného proti Kršákovi ("z psychiatrického hlediska jde o naprosto stejně akcentované osobnosti s megalomanskými sklony") a také popis toho, jak se dostal Aleš Rozehnal do Novy:

" Když se objevil Aleš Rozehnal, kterého přivedl Gál s tím, že je to nadaný advokát, oddechli jsem si: Konečně budeme mít vlastního právníka! Do té doby jsme totiž nedostali ani korunu a věděli jsme, že se kolem televize točí velké peníze." Tady, eufemisticky řečeno, Hunčík nemluví pravdu. Všichni podílníci CET 21 totiž dostávali tzv. konzultantské platy, které pak CME ve svých výročních zprávách vykazovala jako "náklady na udržení licence". Proslýchalo se, že již v roce 1994 Alán, Gál, Hunčík, Venclík i Kršák dostávali měsíčně jeden tisíc dolarů, což bylo 35 tisíc korun měsíčně. Nehledě na to, že Fedor Gál za 2,5 procenta svého podílu v CET 21, který prodal České spořitelně a Lauderovi, inkasoval dost na to, aby si mohl zařídit základní existenci v Praze, když emigroval z Bratislavy.

Peter Hunčík je prvním z podílníků CET 21, který alespoň rámcově sdělil, za kolik prodal své podíly: "Když jsme se o několik let později dozvěděli, že z peněz, co byli Američani ochotni obětovat na nákup našich podílů, jsme dohromady dostali jen 30 procent, tak jsme byli dost šokováni."

Otázkou je, z jak velké výchozí částky Hunčík těch 30 procent počítá. Jestliže CME dle oficiálních zpráv kupovala obchodní podíly v ČNTS přes Železného a firmu Nova Consulting za 28 miliónů dolarů (do rozchodu Novy s Lauderem vyplaceno cca 22 milionů dolarů), pak to znamená, že každý ze čtyř podílníků (Kršák nic neprodal) inkasoval nejméně 1,5 milionu dolarů, tedy něco mezi 40 a 50 miliony Kč.

Pozoruhodný je rovněž tento Hunčíkův výrok: "Potom ale přišel Kršákův geniální tah hodný barona Prášila. Od začátku prohlašoval, že televizi má řídit držitel licence a jemu prý náleží všechno, včetně příjmů z reklamy. Přičemž české soudy a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání říkaly, že ne, že je to věc ČNTS. "

Nevím, jak těmto slovům mám rozumět, protože jsou evidentně v rozporu s realitou. Existují doklady o tom, že to byla právě Rada RTV, která na základě paragrafu zákona o nepřevoditelnosti licence v roce 1996, při vynuceném rušení licenčních podmínek, začala trvat na tom, aby alespoň základní odpovědnosti za vysílání (podnikání na vlastní jméno a na vlastní účet) zůstaly u CET 21.

Pozoruhodná je rovněž Hunčíkova neinformovanost o transakcích Železného a jeho právníka Rozehnala, když v rozhovoru říká: "Zatčení Rozehnala, který byl i mým právníkem, pro mne znamenalo šok. Nevěděli jsme, co se vyšetřuje, zda sedí za Vladimíra, nebo za sebe. Do toho přišla zpráva o nějaké lichtenštejnské nadaci, o které jsme vůbec nevěděli."

O lichtenštejnské nadaci se v českých i slovenských médiích napsalo od jara 2001 tolik, že jenom slepý nebo hluchý by o ničem nevěděl. Navíc Železný na toto téma uspořádal tiskovku, takže Hunčíkův šok ze zatčení Rozehnala a náhlý objev Astrony Foundation se dá vysvětlit buď jenom totální Hunčíkovou nevšímavostí nebo spíše podceňováním paměti českých a slovenských čtenářů.

Hunčík v rozhovoru psychiatricky rozebírá Vladimíra Železného slovy: "Je nesmírně akcentovanou osobností, která nikdy nelže, protože vždy věří tomu, co právě říká, ale co tvrdí dnes, zítra už neodpovídá skutečnosti. Někdy mi hodně připomíná Mečiara: verbální žonglování, v případě Vladimíra v češtině i v angličtině, děsivá schopnost přemlouvání, sugestivita, obrovská lexikální paměť a podobně.(..) Obrovské ego."

Nicméně výrazné ego nechybí ani Peteru Hunčíkovi, když staví svoji osobu do centra dění spojených s Novou, přestože po celých devět let se choval jako nezúčastněný rentiér, který Železnému vše odsouhlasil a chodil si jenom pro výplatu.

Například podle Hunčíkovy interpretace George Soros poslal Davida Webstera, "aby se na mne podíval". Tak jak jsem poznal osobně Davida Webstera, bývalého člena správní rady BBC, který si svoji penzi zpestřoval činností v organizaci Transatlantický dialog financované Annenberským programem, pak na té přednášce byl nikoli kvůli Hunčíkovi, ale kvůli tomu, že začátkem 90. let Webster objížděl všechny semináře diskutující o vývoji v postkomunistické Evropě.

Navíc Hunčík se v rozhovoru vyjadřuje tak, jakoby George Soros byl jeho kámoš, se kterým si telefonuje, kdy se mu zlíbí. Podobné je to s Markem Palmerem, někdejším ředitelem CEDC, o kterém až dodatečně Hunčík zjišťuje, že za ním stojí Ronald Lauder. (Kdyby četl New York Times, mohl to vědět hned.) Hlavními hříchy Ronalda Laudera a později Jiřího Šmejce je jejich "povýšenecké chování" vůči Hunčíkovi jako menšinovému akcionáři.

Když zdůvodňuje prodej zbylých podílů v CET 21, nyní soustředěných ve firmě Vilja, Hunčík říká: "Nám skutečně nešlo jen o to, abychom dostali další peníze. Osobně mám stále silnou emocionální vazbu na Novu, protože je moje dítě. Stejně jako televize Joj."

Že by se na obzoru objevil další spor o paternitu ve věci televize Nova?

 

 

 

 

 

 

 

http://www.radiotv.cz/p_tv/televize-licence/fedor-gal-tvrdi-ze-stale-ma-podil-v-cet-21/

Fedor Gál tvrdí že stále má podiel v cet 21

Je to vůbec možné? Vypadá to už jako křečovitá show. Na první pohled úsměvná, na ten druhý dost hořká. Fedor Gál tvrdí, že rozhodující část svého obchodního podílu v CET 21, společnosti držící vysílací licenci TV Nova, nikdy neprodal.

Týdeník Ekonom ve svém posledním vydání se věnuje nejasným majetkovým vztahům v CET 21. Pokusil se zmapovat současnou majetkovou strukturu, rovněž přinesl rozhovor se zakladatelem CET 21, sociologem Fedorem Gálem.

Sám Gál připouští, že vlastnické vztahy v této společnosti připomínají guláš, “který vařilo několik kuchařů, aniž se vzájemně informovali,” a dodává: “Já tvrdím, že jsem rozhodující část svého obchodního podílu v této společnosti nikdy neprodal. O věci jedná soud.”

Pokud by soudy vrátily stav do roku 1996, Gál se domnívá, že CET 21 by z větší části patřil zakladatelům společnosti, tedy i jemu. “Žádné PPF by v něm nebylo dominantní a Američané z CME by měli 1,25 procenta, které jsem jim prodal poté, co mě Vladimír Železný přesvědčil, že je musíme pustit blíže k licenci.” Rovněž si zaspekuloval, proč Vladimír Železný kupoval CET 21, a.s. “Předpokládám, že proto, aby Američané akciovku ovládli a přes ni dosáhli na licenci k vysílání. Kromě toho už v tom čase obchodovali své vlastní akcie na burze a jejich bonita nespočívala v tom, že vlastnili nějakou servisní společnost v Česku. Nutně tu licenci potřebovali.”

Postřehli jste něco? Gál spekuluje o CET 21, akciové společnosti. Držitelem licence a zakládající společností je CET 21, společnost s ručeným omezeným. O co tedy jde?

Kromě Fedora Gála i ostatní otcové-zakladatelé: Josef Alan, Péter Hunčík a Vlastimil Venclík tvrdí, že část svých podílů mají dodnes. Argumentace původních společníků CET 21 spočívá v základní myšlence: smlouva o převodech podílů do rukou Vladimíra Železného z roku 1996 nikdy nenabyla právní účinnost.

Všichni jmenovaní čelí trestnímu stíhání. Alana, Gála, Hunčíka a Venclíka viní policie z krácení daně v závratné výši 53,5 milionu korun z příjmů právě za prodej části jejich podílů. Obvinění však tvrdí, že v roce 1996 tyto části v CET 21, s. r. o., tedy ve společnosti držící licenci, neprodali, nedostali za ně peníze, takže žádný daňový únik spáchat nemohli. O tom, zda k prodeji došlo nebo nedošlo, teď v září proběhne obchodní soud - a půjde v něm tedy přímo o majetek a nepřímo možná také o svobodu.

Týdeník Ekonom se pokusil oslovit současné vedení TV Nova a požádalo o jejich stanovisko, protože tento spor stále zatěžuje Novu a hlavně CET 21, s.r.o. Zakladatelé CET 21 podle generálního ředitele Novy Petra Dvořáka svým tvrzením směšují svou právní obranu v rámci trestních řízení s obchodním sporem. Dále PPF a MEF trvají na tom, že jsou právoplatní majitelé a jinak se nechtějí vyjadřovat.

Alan, Gál, Hunčík a Venclík jedno přiznávají ochotně - to, že prodali akcie CET 21, a. s. Za akcie dostali 5,1 milionu dolarů, ale z toho podle českých zákonů daně platit nemuseli, a taky je nezaplatili - protože akcie drželi tak dlouho, až uplynula “karanténní” lhůta, po níž už jsou od daně z obchodů s akciemi osvobozeny. Kupcem byl Vladimír Železný, právní služby poskytoval dvorní advokát skupiny Novy Aleš Rozehnal.

Ekonom si rovněž sám zaspekuloval a uvažuje, že Policie ČR také uvažuje, a asi takto: Železný ve skutečnosti neposkytl přes pět milionů dolarů čtyřem společníkům za převod akciové společnosti, ale právě za jejich obchodní podíly v s. r. o.

Kde se vzala CET 21, a.s.?

V polovině 90. let se vytvořil systém matka-dcera. Mateřskou společností byla CET 21, s.r.o. a její dceřinou CET 21, a.s.

Záměr byl asi následující: Američané chtěli obě firmy později sloučit. Společnost s ručeným omezeným by zanikla, pohltila by ji akciovka. Tím by se Američané dostali k licenci úspěšné televize. Zvýšila by se i bonita akcií CME. Tuto hypotézu týdeníku Ekonom lakonicky odmítl Michal Donath, mediální zástupce CME. “Není to pravda.”

Společníci nejspíš chtěli své podíly do “nové” CET 21, a. s., prostě vložit, ale Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nechtěla připustit, aby se u držitele licence změnily takové náležitosti, jako jsou subjekt nebo IČO. Dvě skoro stejnojmenné firmy ale zůstaly. Základní kapitál akciové společnosti činil 1 milion korun a akcie získalo pět mužů: Alan, Gál, Hunčík, Venclík a Železný. (Další z otců, režisér Peter Kršák, svůj původní podíl zřejmě vždy nechával spát.)

V červnu 1996 Železný dohodl se čtyřmi společníky, že mu prodají část svých podílů (celkem 43,3 %) v samotné licencované CET 21, s. r. o., za cenu 2 miliony Kč dohromady. Kdyby neproběhla ještě jiná transakce, Železnému by se tak podařil geniální byznys: se svým dřívějším podílem ve výši 16,7 % by se dostal k 60 procentům ve “zlaté slepici”. Její hodnota se tenkrát mohla pohybovat okolo 10 miliard korun. Dva miliony za s. r. o. musely policii zarazit.

Alan, Gál, Hunčík a Venclík zaplatili daň z prodaných podílů v s. r. o., každý půl milionu korun. Toto je jisté. Ale teď docházíme k fantasmagorické věci: nyní, v roce 2003, se dušují, že v roce 1996 ve skutečnosti tyto podíly v s. r. o. do železných rukou vůbec neprodali!

Následující neštěstí podle Gála zavinila tehdejší účetní CET 21 - nedopatřením do agendy společnosti založila dokument, jako by prý teprve chystaný obchod s eseróčkem už proběhl.

Je tu nová epizoda. Alan, Hunčík a Venclík v roce 2000 své podíly podle Ekonomu sloučili do akciové společnosti Vilja, kterou vloni prodali údajně za 370 milionů korun do rukou PPF. V současnosti Vilja stoprocentně patří barrandovské skupině TV Nova Holdings v režii PPF a MEF Holdingu Jiřího Šmejce.

Fedor Gál následujícímu vývoji sdělil: “Železný přestal Američany poslouchat a utrhl se ze řetězu. Vzápětí se rozpoutala válka, kterou jsem sledoval asi jako čtenář novin sleduje události někde na Kamčatce. Vnímám to dnes tak, že PPF koupilo kočku v pytli a aby se dostalo z tísně, bude muset jednat se všemi protagonisty této zapeklité kauzy. Nejlépe jsou na tom samozřejmě Američané, jmenovitě lidé kolem pana Laudera.”

Zajímavé je, že všichni zakladatelé-intelektuálové přišli se svými tvrzeními nyní, když vyšlo najevo, že Vladimír Železný oznámil Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, že je stále držitelem 60% oné “zlaté slepice.” Možnou odpovědí je, že tento měsíc se totiž schyluje k obchodnímu i trestnímu soudu. Gál to ovšem popírá. “Do února 2003 mi bylo tvrzeno, že jsem svůj obchodní podíl převedl smlouvou v roce 1996, pak mi zase bylo řečeno, že se převod nikdy neuskutečnil. Pak jsem zjistil, že obchodní rejstřík nikdy neobdržel smlouvu o převodu mého obchodního podílu, na jejímž základě by ji získal doktor Železný. Policie mi zase tvrdí, že jsem převod předstíral a že jsem ho dokončil na valné hromadě v únoru 1997, na které jsem ani nebyl.” Podle něj ve všem panuje neskutečný zmatek. “Shrnuto a podtrženo: v kauze se vyznej bůh. Opakuji ale, že bez dohody protagonistů klid v Nově nebude.”

Jako kámen úrazu se jeví následující. Železný společníkům vyplatil za 43,3 procenta akcií v oné novopečené společnosti CET 21, a. s., 5,1 milionu dolarů. Vzniká nepříjemná otázka: Za co?Ptá se Ekonom. CET 21, a. s., nevlastnila licenci, nanejvýš spravovala majetek společníků. Peníze navíc Železnému půjčili tehdy ještě spřátelení Američané z CME a půjčku mu odpustili, když jim Železný prokázal, že kontroluje 60 procent CET 21, s. r. o., a zavázal se k loajalitě. Alespoň tak to s odstupem doby líčí Gál, a nejenom on (jak Vladimír Železný, tak Aleš Rozehnal se odmítli s Ekonomem na téma operací z let 1996-97 bavit). Jak by ale mohl ředitel Železný s. r. o. kontrolovat, kdyby mu společníci své podíly neprodali? Na to budou muset všichni aktéři odpovědět především soudu.

Vyvolat zmatek, schyluje se k novým soudům

Vrchní soud v Praze poměry v CET 21 předminulý týden ještě více zamotal, když zamítl žalobu CME, která se dožadovala určení, že má v licencované firmě účast.

Nový soudní proces by měl dále rozhodnout také o platnosti valné hromady, která měla v únoru 1997 operaci završit. Kdyby kvůli právním vadám platná nebyla, Vladimír Železný by nikdy nevlastnil 60 procent, ty by se po exekuci jeho majetku nemohly rozpustit na ostatní společníky nebo zůstat na CET 21, a všechno by vypadalo jinak.

Ovšem to nesouvisí s ohlášenou arbitráží, která se má konat ve Vídni. V ní Američané požadují až 35 miliard za zmařenou investici a ušlý zisk až do Silvestra 2017 - tentokrát už ne po českém státu, ale přímo po CET 21. Co na tom, že první licence pro CET 21, s.r.o. byla jen do roku 2005? Není pravým cílem CME oprášit možný záměr z poloviny 90. let získat “zlatou slepici”?

Kompletní článek si přečtěte v týdeníku Ekonom č.36 na str. 20-21. Úprava a mezititulky RadioTV.

 

 

 

 

 

 zdroj:http://byznys.ihned.cz

Železný postavil tiskárnu na peníze, které ho zničily. Nova má zlatá léta za sebou

 

Nejúspěšnější komerční televize ukázala v 90. letech sílu médií a postupně pohltila téměř všechny své zakladatele. Vladimír Železný, který v roce 1994 získal díky mimořádným rétorickým schopnostem místo ředitele, dnes rozhovory o počátcích televize odmítá.

Když v pátek 4. února 1994 zahájila vysílání první celoplošná soukromá televize Nova, málokdo si uvědomoval, že se zrodila instituce, která významně ovlivní transformaci české společnosti. Pod vedením Vladimíra Železného se Nova rychle vypracovala do pozice, která z ní učinila významnou politickou sílu.

Po osmnácti letech od vzniku Novy je patrné, že televize má svá zlatá léta za sebou, ale její příběh dobře ilustruje vývoj české společnosti v letech 1994 až 2012.

"Tehdy si nikdo nedokázal uvědomit, jaká síla se zrodila," říká tehdejší ředitel České televize Ivo Mathé, který je dnes rektorem Akademie múzických umění.

"Nova překračovala standardní meze vlivu médií například tím, že lámala platné zákony ve svůj prospěch a vedl ji člověk s politickými ambicemi. Politici si do té doby nedokázali představit, jaký vliv mohou média mít, protože noviny ani rádia nic takového jako Nova nedělaly," vzpomíná Mathé.

Nova podle něj politikům ukázala, jak lze média využít při lobbingu, ale zároveň v nich poprvé vyvolala strach z médií.

1993: Mluvčí ředitelem

Hlavním motorem Novy byl od začátku Vladimír Železný, přestože jejím zakladatelem ve skutečnosti nebyl. Pro jeho mimořádné rétorické schopnosti po něm však sáhla pětice českých a slovenských intelektuálů usilujících v roce 1993 o komerční televizní licenci.

 

Železný, který s HN odmítl o začátcích Novy hovořit, měl před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání pouze obhajovat projekt nazvaný Středoevropská televize pro 21. století (odtud zkratka dodnes existující firmy CET 21). Radě předložil záměr, podle nějž by dnes Novu nikdo nepoznal. Nekomerční zpravodajství, rychlé sociologické průzkumy, podpora dialogu v regionu střední Evropy.

K všeobecnému překvapení však Železný uspěl a licenci pro CET 21 získal. V té době už byl součástí projektu i americký podnikatel Ronald Lauder, k němuž se zakladatelé Novy dostali s pomocí finančníka George Sorose.

A vznikla akciová společnost Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS), v níž měl Lauder 66 procent akcií, 22 procent získala financující Česká spořitelna a zbylých 12 procent měla CET 21 jako držitel vysílací licence.

Nova získala licenci koncem ledna 1993 a o pár měsíců později už ve strukturách CET 21 za odměnu figuroval i Železný. Každý ze šesti partnerů tak držel ve firmě zhruba 16 procent.

V této souvislosti je důležité připomenout, že z pěti otců zakladatelů byl proti přizvání Železného do firmy jen jeden z nich. Slovenský režisér Peter Kršák, který se později s ředitelem Novy dostal do tvrdého sporu a v podstatě stál za jeho pozdějším pádem.

1994 až 1998: Doba železná

Nova zahájila vysílání televizní premiérou svěrákovského filmu Obecná škola. Film se na rozdíl od dnešních zvyklostí vysílal bez přerušení reklamními bloky, protože tvůrci k tomu nedali svolení. To je dnes už nepředstavitelné. Stejně jako to, že by se sledovanost měřila jinak než prostřednictvím takzvaných peoplemetrů.

V roce 1994 se však úspěch televizních stanic ještě měřil deníčkovou metodou, kdy si vytipovaní dobrovolníci zapisovali, které pořady sledovali. Peoplemetry nastoupily až v roce 1997. Ale i tak bylo už v roce 1994 po pár měsících jasné, že Nova zaznamenala u diváků obrovský úspěch.

V dubnu 1994 sledovalo ČT1 denně v průměru 62,9 procenta diváků a na Novu se dívalo 59,4 procenta diváků. Z dnešního pohledu jde o nejasná čísla, ale rychlý nástup Novy stále dostatečně dokreslují.

Nova také začala okamžitě vydělávat. Na reklamu měla vyčleněno deset procent vysílacího času. Už v roce 1994 zaznamenala tržby převyšující 1,5 miliardy korun a vydělala 250 milionů korun před zdaněním.

O rok později však už zaznamenala hrubý zisk překračující jednu miliardu korun a v roce 1998 vydělala bezmála 1,5 miliardy korun při tržbách v hodnotě 3,5 miliardy. Většina vydělaných peněz samozřejmě putovala na účty amerického miliardáře Ronalda Laudera, menší část získala Česká spořitelna a na šest zakladatelů Novy zbylo jen dvanáct procent zisku.

To se nelíbilo především Vladimíru Železnému, který začal mít pocit, že mu televize ve skutečnosti patří. Právě proto lze v účetních závěrkách ČNTS vysledovat zásadní zlom datovaný rokem 1999, kdy firma prodělala 444 milionů korun.

Železný totiž, jak se dnes říká, peníze před Lauderem "odklonil" do licenční společnosti CET 21 a nově vzniklé servisní firmy Česká produkční 2000. Tak vznikl spor, na jehož konci vyplatilo Česko Ronaldu Lauderovi deset miliard korun.

1999 až 2004: Doba válečná

Aby se Železný dostal z područí amerického investora, musel najít nové investory, kteří Novu udrží finančně nad vodou. Tuto roli měla plnit Česká produkční 2000, jejíž představenstvo vedl dnešní minoritní akcionář PPF Jiří Šmejc.

V roce 1999 však Šmejc ještě s PPF neměl nic společného. Patřil spíš ke konglomerátu, který kolem sebe vytvořila dnes už neexistují Investiční a Poštovní banka.

Už v roce 1999 tak Česká produkční zaznamenala tržby v hodnotě jedné miliardy korun a v roce 2000 jí proteklo 1,8 miliardy, které získala od CET 21. V roce 2000 se přitom tržby licenční firmy poprvé dostaly nad čtyři miliardy korun, ale CET 21 z toho dokázala vytvořit čistý zisk jen ve výši 180 milionů korun.

Železný se tak začal zamotávat do soukolí, které ho během následujících dvou let připravilo o vliv na Novu, přestože podle svého původního plánu měl dosáhnout pravého opaku.

V polovině dubna 2001 byl Železný zatčen a obviněn z poškozování věřitele. Bitva o vliv nad Novou se rozjela naplno. Šmejc se pokusil Železného zbavit, ale to se mu povedlo až s novým partnerem Petrem Kellnerem, který do bitvy o Novu vstoupil v roce 2002.

Na konci roku 2003 už Kellnerova PPF odkoupila 66 procent ve dvou firmách ovládajících TV Nova a třetinový podíl zůstal Šmejcovi.

Tím se Šmejc de facto dostal ke své současné pozici v PPF, kde dnes vlastní pět procent akcií. Šmejc s Kellnerem dotáhli celou transakci na konci roku 2004, kdy očištěnou Novu prodali zpět do rukou Ronalda Laudera a jeho mediálního holdingu CME.

Hodnota transakce nikdy nebyla zveřejněna, ale podle důvěryhodných zdrojů na ní PPF vydělala asi osm miliard korun.

2005 až 2012: Doba standardní

Dnes už je Nova standardní komerční televizí. "Rozhodně je to televize standardnější," říká Ivo Mathé, podle nějž by její role za normálních okolností slábla už od roku 1998, "kdyby se v té době nesesypala Česká televize". Mathé tím naráží na fakt, že tehdy Rada ČT zvolila generálním ředitelem nezkušeného Jakuba Puchalského.

"Železnému se ještě v roce 2001 podařilo zbrzdit nástup digitalizace, ale i to bylo jen dočasné. Dnes už jsou podíly televizních stanic rozdrobené, éra dominantního hráče je pryč," říká Mathé.

Přesto je Nova i po osmnácti letech od svého založení českou televizní jedničkou s tržbami převyšujícími pět miliard korun ročně. Její podíl na sledovanosti se však rok od roku tenčí.

 

Firmy kolem TV Nova

CET 21
Firma, která v roce 1993 získala vysílací licenci TV Nova. Jejími společníky byli Jozef Alán, Fedor Gál, Peter Hunčík, Peter Kršák a Vlastimil Venclík. Později k nim přibyl Vladimír Železný.

ČNTS
Zatímco CET 21 držela vysílací licenci, Česká nezávislá televizní společnost de facto Novu vytvářela a tekla přes ni většina peněz. Většinu (66 procent) držel miliardář Ronald Lauder, 22 procent patřilo České spořitelně a 12 procent vlastnila CET 21. V tomto poměru se také dělil zisk z vysílání TV Nova.

Česká produkční 2000
Když Vladimír Železný v roce 1999 vypověděl Ronaldu Lauderovi poslušnost, nahradila ČNTS firma s názvem Česká produkční 2000. Za ní stála společnost MEF Holding ovládaná dnešním pětiprocentním akcionářem PPF Jiřím Šmejcem.

 

 

 

 

 

 

 

Poz:

 

4.3.2011

Time Warner už vlastní tretinu akcií majiteľa Markízy a Novy

Americká mediálna skupina Time Warner kúpila akcie Central European Media Enterprises za viac ako 60 miliónov dolárov, ich hodnota po zverejnení transakcie prudko vzrástla.

PRAHA. Americká mediálna skupina Time Warner posilnila svoj podiel vo firme Central European Media Enterprises (CME), ktorá je majiteľom českej televízie Nova, slovenskej Markízy a ďalších významných televízií v strednej a juhovýchodnej Európe.

Od firmy Testora, spojenej s Petrom Kellnerom, kúpila Time Warner 3,12 milióna akcií CME za 60,3 milióna dolárov. Teraz vlastní takmer 31 % bežných akcií v CME. Okrem toho má Time Warner aj 4,5 milióna akcií s vyšším hlasovacím právom. Celkovo tak má v CME 34-% podiel. Informujú o tom dnes české Hospodářské noviny.

"Počet akcií, ktoré nakúpil Time Warner, zodpovedá počtu akcií, ktoré mala koncom januára Testora Limited, vtedy tretí najväčší akcionár CME. Je teda jasné, že predajcom bola práve táto spoločnosť," komentoval transakciu Pavel Ryska zo spoločnosti Atlantik FT.

Petr Kellner získal akcie CME už v roku 2004, kedy mu táto spoločnosť predala majoritný podiel v TV Nova. PPF zase v máji 2005 previedla akcie CME na firmu Testora Limited a tá ich koncom tohto januára predala Time Warner.

Hodnota akcie CME po zverejnení tejto informácie vyrazila prudko nahor. Počas prvých 20 minút štvrtkového obchodovania na pražskej burze sa hodnota akcií zvýšila o 6,5 % a zisky si titul udržal. CME tak s prehľadom vymazala straty z predchádzajúcich dní, ku ktorým prispelo aj zníženie ratingu agentúrou Moody's pre vysoké dlhy CME.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poz:

CET 21 vydáva dlhopisy za 70 miliónov eur

Markíza nie je sestrou Novy, ale jej dcérou

 Televízia Nova má ku koncu roka 2010 dlh 11,7 miliardy korún