Choď na obsah Choď na menu
 


HAVEL 1989 O čom bola Charta 77?

14. 7. 2009

2017 zdroj: http://www.rukojmi.cz/clanky/3186-dejte-uz-s-tim-havlem-nepodarenym-a-zlocinnou-chartou-77-pokoj-koho-to-zajima-vzdyt-to-vsechno-byli-strujci-padu-ceskoslovenska-a-narodu-cechu-a-slovaku

Dejte už s tím Havlem nepodařeným a zločinnou Chartou 77 pokoj. Koho to zajímá. Vždyť to všechno byli strůjci pádu Československa a národů Čechů a Slováků.

Přijde mi už poněkud trapné jak je po léta neustále adorován Václav Havel a chátra zvaná Charta 77. Uplynulá léta, ale i nestabilní současnost jasně dokládají, že se občané bývalého Československa stali obětí podvodu a špinavé propagandy. Možná by nebylo vůbec od věci vzít si příklad z Kuby a Fidela Castra. Sám Fidel Castro zakázal, aby se na jeho počest stavěly památníky, či se po něm pojmenovávaly ulice a náměstí.

Nepřál si kult osobnosti a také dobře věděl, že dobrý státník, politik a člověk spjatý s osudem národa, spjatý s každým človíčkem své země, bude li dobrý, tak zůstane v srdcích svého lidu a to bez pomníků nebo laviček nesoucích jeho jméno. Fidel dobře odhadl, že teprve čas dokáže správnost jeho cesty a právě čas bude tvůrcem jeho nesmrtelné osobnosti. To bohužel Havel a jeho pohrobci nepochopili.

     Kdo Havel byl??? Kdo ho před rokem 1989 znal??? Většina lidí ani nevěděla kdo to je a ti, co věděli, tak většinou věděli, že jde o synečka z bývalé prominentní rodiny která měla velice blízko k nacistům, věděli, že jde o pisálka nesmyslných, sprostých a paranoidních divadelních her, které se nedají nazvat ani abstraktním uměním neb šlo o umění vedoucí k demoralizaci a úpadku společnosti. Věděli, že jde o notorického ožralu a dle některých zdrojů dokonce o bisexuála, což také není moc normální a tohle se stalo prezidentem republiky??? Bohužel stalo a republiku to stálo moc peněz. Ten-dle některých zdrojů čestný, skromný a ušlechtilý Havel byl tak čestný, že politicky hrál na obě strany. Jeho skromnost byla uctyhodná a sám tvrdil, že bude do práce na hrad jezdit tramvají, že mu nejde o majetky a stalo se co??? Žádná tramvaj, ale nadupanej bavorák, tajemné restituce majetku, vila v Praze, Portugalsku a já nevím kde ještě. Inu skromný a čestný to člověk. Jen se tedy divím, že se mi chce tak blít. A ta jeho ušlechtilost a lidumilství.

     Ó můj bóže-bombardování Srbů humanitárními bombami, kamaráčoft s krvavou Madlou, rozvrácení Československa a poplivání odkazu a díla T.G.Masaryka. Ano-to je lidumil. To je člověk hájící zájmy svého národa. Tomu se mohou stavět jenom ty lavičky Václava Havla jež ochcávají psi a ke spánku je využívají bezdomovci, kteří se dostali na ulici i díky systému, který Havel implementoval v Českou zemi. Pojmenovávat však po tomto čestném člověku a vzoru ctnosti ulice nebo letiště--to si myslím že je nedostačující a pod úroveň tohoto velikána. Což takhle po Havlovi pojmenovat osvobozené Kosovo, kde je největší Americká vojenská základna v Evropě a ráj byznysu krvavé Madly??  Sešel by se tam se svými kumpány a mohl by ležet i vedle těch muslimů které tam tak obhajoval a kteří nyní zabíjejí Evropany. Havlovo Kosovo-to nezní tak blbě nééé??? Nebo Kosovský Havlistán??? To by také šlo a mohli by tam odtáhnout všichni jeho pohrobci. To by se zemi ulevilo.

    Co se týká Charty 77, tak když probereme její členy nebo signatáře, tak nelze mít dobrý pocit. Kdo to byl?? Málo úspěšní umělci, opilci nebo komunisti jimž se nedostalo vytouženého postu, či to byli zrádci. Bylo tam opravdu málo takových, kteří by si zasloužili vyzdvihnout. Z vetší části se jednalo o společenský odpad a bahno. A těch jejich 2000 slov??? Dnes je už doufám známo, že se jednalo o plytké žvásty a to v kontextu všeho toho, čeho jsme dnes svědky. Demokracie-taková podle propagandistických plků Charty 77 neexistuje a ani oni tuto zbloudilou myšlenku ve spojení s kapitalismem nemohli nikdy naplnit. Bohužel národ uvěřil pohádce, ale lépe je říci, že šlo o lež a podvod, aby se společenský odpad a bahno dostali k moci. Nic na tom nezmění ani současné směřování politiky k multikulturním hodnotám. To už vůbec nic neřeší a původní Evropské národy jsou ohroženy.

     Adorovat tedy Havla mi přijde hloupé. Bylo by lépe na tuto černou skvrnu na dějinách Českého národa zapomenout. Totéž platí na svaz chartistů jenž nebyl nic lepšího než ubohý odpad který jinde nikdo nechtěl. Pro názornost a LEPŠÍ POCHOPENÍ NÁM BUDIŽ STRANA ZELENÝCH. Tam se také sdružují lidé nevalných morálních či odborných hodnot a v jistém ohledu se toto dá říci i o lidovcích, kteří by se klidně spojili i s nacisty-jen aby měli korýtka.
 
      Závěrem mi dovolte abych podotkl-jde o můj soukromý postoj a nikomu jej nenutím a nemusí s ním každý souhlasit. To jen pro ty, kteří tvrdí, že si myslím, že jen já mám pravdu.
 

 

 

 

 

 

 

Obrázok

 

Havel, 1989

zdroj:     blog.idnes.cz

Václav Havel se nezasloužil o sametovou revoluci, neboť žádná nebyla. Šlo o dohodu o poklidném předání moci za cenu, kdy pokud komunisté předají moc politickou, bude jim ponechána moc ekonomická. Za cenu zneužití studentské demonstrace. Sametová revoluce 1989 je podvod. Díky těmto dohodám a díky nezměrné touze jedinců v letech 1989/90 po postech a domnělé moci došlo k rozkradení tohoto státu a devastaci jeho ekonomiky. Díky těmto dohodám byly vytunelovány banky a klíčové podniky. Pokud nevěříte, pak si projděte klíčové banky a firmy které v letech 1990-2 otřásly naší ekonomikou, podívejte se kdo je vedl a podívejte se na to, jaké měl lustrační osvědčení.......         odkaz na foto.      

 

 Prejav Vaclava Havla

Úžasný a nadčasový prejav bývalého disidenta a prezidenta Havla. Vaclav Havel:

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepši životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.

V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci‚ jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidi, žen, nemocných. těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů. kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v niž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO. Václav HAVEL v roce 1989

Prevzaté zo www.zvedavec.org

 

 

 

 

 

  Zdroj: suvislosti.eu                     

                        O čom bola Charta 77?

Obrázok Pre koho mala význam? Kto prostredníctvom charty získal najviac? Kto je obeťou?... Fakty, ktoré radi protagonisti novembra 1989 nepočujú. S odstupom času je čím ďalej tým ľahšie prehliadnuť lož, ktorá sa na občanoch Československa v roku 1989 uskutočnila.

V rokoch 1969-1970 bolo približne 1 000 funkcionárov KSČ formou vylúčenia z KSČ prevedených do „zálohy“, ktorá bola vytvorená s cieľom použitia v takých situáciách, akými boli založenie Charty 77 a 17. november 1989, ktoré boli projektované ako varianty. Určené osoby emigrovali do zahraničia s poslaním pôsobiť v politickej opozícii so spravodajským určením. Všetky okamžite dostali politický azyl, zamestnanie v exponovaných inštitúciách hostiteľských štátov alebo profesúry. Tieto osoby organizovali v zahraničí malé lobbystické nátlakové skupiny, ktoré si postupne vytvárali kontakty na medzinárodné organizácie a vlády štátov, zakladali vydavateľstvá, nadácie, organizovali zbierky finančných prostriedkov.... Finančné prostriedky na činnosť Charty 77 pochádzali z rôznych zdrojov: medzinárodného PEN-klubu, financovaného CIA, Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovej nadácie v USA, Masarykovej nadácie pri Masarykovom múzeu v Izraeli....

 Pri založení Charty 77 v jej vyhlásení 1.1.1977 bolo prezentované, že organizácia nechce škodiť komunistickému režimu, ale chce s ním viesť konštruktívny dialóg. Reakcia, ktorú proti Charte 77 rozpútalo ÚV KSČ, bola prekvapujúca, namiesto tvrdého potlačenia aktivít, konanie komunistických predstaviteľov upozorňovalo na existenciu a popularizovalo Chartu pri protikomunisticky zmýšľajúcej verejnosti. Hlavnú úlohu pri propagácii zohrali vysielačky Slobodná Európa, Hlas Ameriky a BBC. Napriek tomu, že vydavateľská činnosť Charty bola vzhľadom na platné zákony protizákonná (minimálne § 112 – Trestného zákona: poškodzovanie záujmov republiky v cudzine), nikto nikdy proti vydavateľom nezakročil. Je pritom nevyvrátiteľné, že v prípade záujmu by si ŠTB s takouto skupinou poradila v priebehu maximálne 24 hodín. Nikto na verejnosti by sa nikdy o žiadnej charte nedozvedel.

 Prijímanie členov Charty 77 bolo ukončené 17.11.1989, kedy ich počet dosiahol čísla 1 900. Väčšina signatárov vstúpila do Charty 77 zo vzdoru proti režimu bez toho, aby tušila čokoľvek o charaktere a poslaní tejto organizácie. Organizácie, ktorú riadilo približne 70 až 85 ľudí, organizácie pozostávajúcej z príslušníkov niekoľkých rodín navzájom spútaných rodinnými, príbuzenskými a finančnými zväzkami. Jednalo sa najmä o rodiny Havlovcov, Dienstbierovcov, Šabatovcov, Němcovcov, Paloušovcov, Marvanovcov, Hromádkovcov, Rumlovcov, Šternovcov.... Okamžite po „Nežnej revolúcii“ tieto rodiny a ich priatelia zaujali pozície v najvyšších štátnych, diplomatických a hospodárskych funkciách štátu. Celá skupina osôb bola pre túto pozíciu odsúhlasená orgánmi ZSSR, USA a Izraela prostredníctvom ich ŠTB, KGB, CIA a MOSADu.

 Zriedkavé odsudzovanie a väznenie členov Charty 77 sa stávalo jednoduchým spôsobom pre obrovskú medzinárodnú propagačnú kampaň, ktorú viedli zahraničné spravodajské služby najmä prostredníctvom vysielačiek „slobody“. Obyvatelia Československa sa takýmto spôsobom zoznamovali s ľuďmi, o ktorých by v prípade absencie takejto reklamy, v novembri 1989 nevedeli absolútne nič. Účelová organizovaná reklama a propaganda z nich urobila hrdinov, mučeníkov, veľkých spisovateľov, mysliteľov, politikov a demokracii oddaných štátnikov.

 Samotné riadenie Charty 77 bolo nanajvýš komplikované, pretože muselo zabezpečiť kontrolu tak zo strany USA ako aj KGB. Hlavnou riadiacou osobou v ČSSR od roku 1987 bol vedúci 13. oddelenia ÚV KSČ Rudolf Hegenbart, ktorý sa priamo podieľal na príprave prevratu.

 Deň 17. november 1989 bol vybratý ako najvhodnejší termín, pretože medzinárodný sviatok študentstva zaručoval medzinárodnú odozvu. Zároveň dátum zaručoval, že celá udalosť prebehne pred schôdzkou Gorbačov – Bush na Malte, kde mali mocnosti prerokovať ďalší postup pri riadení zjednotenia Nemecka, ktoré malo jednoznačne mať dopad aj na politický vývoj v Československu.

 Príprava manifestácie na rokovaní Pražskej vysokoškolskej rady bola zmanipulovaná aj vďaka účasti Vasiľa Mohoritu. Na základe toho prevažne neupozornení študenti vpochodovali do vopred pripravenej pasce. Dve hodiny pred príchodom sprievodu na Národnú triedu bola zastavená premávka električiek v oboch smeroch a Národná trieda bola úplne vyprataná (vyľudnená). Pohotovostné oddiely Národnej bezpečnosti boli v pohotovosti na Mikulandskej a Konyiktskej ulici už tri hodiny pred príchodom sprievodu. Okolo jednej hodiny pred príchodom boli uzamknuté všetky domové brány domov od Perštýna až k Národnému divadlu.

 Zásahová čata ÚRNA (Útvar rýchleho nasadenia), bola v treťom pohotovostnom slede (príslušníci boli doma na telefóne), dostala o 10:30 telefonický rozkaz vrátiť sa k útvaru (osem hodín pred nasadením), asi štyri hodiny pred začiatkom manifestácie na Vyšehrade. Po príchode k útvaru bola vyhlásená pohotovosť. Keď čata nastúpila v maskovacích uniformách a maskovacích čiapkach dostala rozkaz nasadiť si červené barety, ktoré sú súčasťou vychádzkovej uniformy. O 11:30 čatu previezli autobusom na Bartolomejskú ulicu na sústredenie. Od 13:45 prebehla inštruktáž trojicou dôstojníkov ŠTB v civile, zameraná na zákrok pri Národnom divadle, čo bolo v čase, keď sa manifestácia vo vzdialenosti asi tri kilometre len začínala. Zásahovej čate na zväčšenom obraze podrobne vysvetlili uzáver pri Národnom divadle, vrátane nasadenia automobilu so zábranami. Čatu inštruovali, že dôstojníci ŠTB im budú ukazovať vytipované osoby v sprievode, ktoré budú z davu vyťahovať a zadržiavať.

 V popoludňajších hodinách v piatok 17. novembra 1989 Prahu opustilo kompletné vedenie Charty 77, vrátane svojich rodín. V hlavnom meste zotrval len Uhl, Benda, Němcová. V tom čase totiž existovalo vysoké nebezpečenstvo ich pozatýkania v prípade, ak by sa Hegenbartovi nepodarilo paralyzovať akcie a rozhodnutia väčšiny vedúcich ÚV KSČ a FMV, ktorí neboli so scenárom operácie zoznámení. Už v sobotu dopoludnie sa však všetky kľúčové osoby Charty 77 vrátili naspäť do Prahy. Vrátili sa na základe toho, že v do nedele sa podarilo Hegenbartovi úplne odstrániť nebezpečenstvo zákroku Ľudových milícií, ktoré Jakeš, ako najvyšší predstaviteľ ÚV KSČ, mobilizoval. Hrozil ozbrojený konflikt, pretože Ľudové milície mali v tom čase 150 000 plne vyzbrojených a bojovo naladených príslušníkov.

 Operácia si nekládla za cieľ len odstrániť Jakeša, ale zariadiť všeobecný ústup komunistov na vopred pripravených pozíciách. Takmer v tom istom čase (po zatknutí Václava Havla) Hegenbart začal mobilizovať hercov a spevákov na podpisové akcie za jeho prepustenie. Všetci iniciátori boli komunisti. Manifestáciu a neskôr aj organizovanie študentstva riadili výlučne deti prominentných rodičov. 86% týchto študentov, organizátorov malo rodičov vo vysokých funkciách v KSČ, FMV, v diplomatických službách, v kategórii generálnych riaditeľov, vysokoškolských profesorov.... Študenti boli inštruovaní svojimi rodičmi, pričom už od januára 1989 boli vypracované heslá: „Nie sme ako oni!“, „Nechceme násilie!“... a formy ich zverejňovania a šírenia na demonštráciách tak, aby nedochádzalo k fyzickému napádaniu komunistov, čo bola jedna z podmienok dohody o odovzdaní moci. Záruku nad tým prevzali sami komunisti prostredníctvom študentov a OF (Občianskeho fóra).

 Koncepcia samotného OF bola dohodnutá približne pol roka pred prevratom a schválil ju osobne Hegenbart. OF oficiálne vzniklo v nedeľu v podvečer a vyhlásil ho Havel v realistickom divadle. Poverení dôstojníci ŠTB na vyhlásenie OF zvážali svojimi súkromnými autami všetkých kľúčových predstaviteľov Charty 77. Uvoľnenie divadiel fingovaním protestných štrajkov organizovala ŠTB prostredníctvom svojich agentov medzi hercami a základnými organizáciami KSČ v divadlách.

 Vedenie OF prevzali výhradne kľúčoví členovia Charty 77. Predpokladá sa, že na nasadenie v OF bolo uvoľnených približne 1 100 ľudí z novej databázy KGB.

 V rámci dohôd o kontinuite moci komunistickej oligarchie bola činnosť OF od začiatku až k voľbám vedená k likvidácii akejkoľvek potenciálnej opozície, ktorá by mohla vzniknúť. Z tohto dôvodu bolo v období február – apríl 1990 rozbité študentské hnutie a vyradené z akejkoľvek politickej konkurencie. Rôznymi kauzami a aférami boli postupne zdiskreditované KDÚ, Československá strana socialistická, Republikánska strana, Lidová strana a ďalšie.

 V polovici roku 1988 bolo o príprave politického prevratu v Československu informovaných 12 ľudí z najvyššieho orgánu KSČ. V októbri 1989 sa tento počet zväčšil na približne 90 ľudí, z ktorých väčšina nebola priamo členmi aparátu ÚV KSČ. Úplná väčšina členov KSČ bola prevratom a stratou svojej moci prekvapená a označila postup svojho vedenia za zradu.

V decembri 1989 boli všetci rozhodujúci funkcionári KSČ, armády, Ľudových milícií a FMV presne informovaní o tom, že udalosti predstavujú len taktickú formu zmien, inou formou v krátkom čase neuskutočniteľných. Latentná pohotovosť všetkých týchto zložiek vrátane armády bola udržiavaná do marca 1990, kedy bola dojednaná zákonná nepostihnuteľnosť zákonom číslo 15/90 z 23.1.1990, ktorý zaručoval KSČ verejnú právnu ochranu, garantovanú novou vládou.

 Priebeh „Nežnej revolúcie“ bol jednoznačne vynikajúco pripravený. Priehľadnosť celej akcie mala v očiach verejnosti zastrieť fáma o nevydarenom puči ŠTB, ktorý v kritickom bode zlyhal a ktorý využili demokraticky zmýšľajúce sily v prospech „nežnej revolúcie“. Je nepopierateľné, že keby sovietsky zväz neodmietol akúkoľvek podporu k žiadnej „nežnej“ ani inej revolúcii by nikdy nedošlo. Negatívne pôsobí skutočnosť, že ešte aj v súčasnosti žiaden z oficiálnych politikov Slovenska a Česka verejne nepriznal celú pravdu o „Nežnej revolúcii“ a 17. november 1989 sa stále oslavuje ako symbol študentskej revolúcie. Správa Komisie Federálneho zhromaždenia Československej republiky zameranej na vyšetrenie udalostí zo 17. novembra 1989 sa stala utajenou a nikdy nebola uverejnená. Dôsledky vyšetrovania sa premietli do odsúdenia niekoľkých bezvýznamných policajtov na niekoľkomesačné alebo podmienečné tresty, pretože vyšetrovanie bolo zamerané len na násilnosti na Národnej triede a zámerne sa vyhýbalo politickému pozadiu prevratu. Všetky najdôležitejšie materiály týkajúce sa Charty 77 a ďalších prominentov, boli z FMV (Federálne ministerstvo vnútra) odstránené ešte pred 17.11.1989, zvyšok (vyše 15 tisíc osobných zväzkov ŠTB) bol zlikvidovaný v priebehu februára a marca 1990. V tejto súvislosti podivuhodne pôsobia aj záhadné samovraždy (plukovník Bečvář - 17. novembra vydal rozkaz nasadiť jednotky ÚRNA) či nehody potencionálnych odporcov (Alexander Dubček).

 Zidealizovaná revolúcia, ktorou by sa pýšil každý národ, každá krajina sveta, je napriek všetkým propagandistickým dezinformáciám na pokraji záujmu obyvateľstva ale aj politikov oboch nástupníckych krajín bývalého Československa. Súčasníci 17. novembra 1989 vedia napriek oficiálnej propagande svoje a možno aj preto dnešní študenti nevedia takmer nič o „veľkom víťazstve“ ich rovesníkov spred 19 rokov. Nik si predsa nedokáže spomenúť na udalosti, ktoré sa nikdy neudiali.

 Čo dodať na záver. Je zrejmé, že tí ktorí sa nazývajú „víťazmi novembra 89“, nemajú záujem na tom, aby sa národ dozvedel celú pravdu o udalostiach prevratu. Osoby, ktoré prevrat riadili najlepšie vedia prečo je pre nich nevyhnutné tak úporne tajiť skutočnú pravdu o prípravách, o aktéroch príprav, o spolupráci spravodajských služieb, zahraničných sponzoroch, o skutočne sledovaných cieľoch a o tom, ako to celé nakoniec dopadlo. Je zaujímavé, že takmer po 20 rokoch nikomu a to ani Ficovmu SMERU nechýbajú výsledky vyšetrovacej komisie z vyšetrovania novembrových udalostí roku 1989. Jedine, že by „povolané“ osoby tieto závery poznali....

 S odstupom rokov môžeme skonštatovať, že spolupráca veľmocí a ich spravodajských služieb na prevratoch v Európe v roku 1989 bola vzorová. Hádky a nedorozumenia začali medzi nimi až vtedy, keď sa korisť začala deliť, odveký problém víťazov.

 V rámci víťazstiev sa však vždy zákonite nachádzajú aj porazení. Otáznym ostáva, kedy si títo porazení uvedomia, že bolo podvedený, oklamaní a obratí nielen o majetok, ale aj o dôstojnosť?

 V poslednom období sa zdá, že nespokojnosť víťazov sa stupňuje. Žiadne víťazstvo totiž nikdy neuspokojí všetkých riadiacich / architektov. Jedným sa máli a druhý majú ešte hlad. Zdá sa, že táto pažravosť povedie k ďalším konfliktom. Kto tentoraz príde o majetok a dôstojnosť ukáže až čas. A možno sa až potom dozvieme pravdu aj o tom, ako a kým bol podvedený národ Československa v novembri 1989...

 

Podobné: WWW

 

 

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.